Z pátku 22. na sobotu 23. března proběhla Noc s Andersenem.
Nejprve jsme dětem v knihovně přečetli Andersenovu pohádku Malá mořská víla. Poté měly za úkol přijít na téma letošního ročníku. Každé z nich obdrželo kartičku s jedním slovem. Postupně je vykládaly - slova jako bruslařka, kanalizace, nebo hydra jim moc neporadila, ale díky slovům: sněhová vločka, kroupy, mlha, sucho, povodně či život je to brzy trklo. Tématem byla voda. Aby ne, když letos Noc s Andersenem vyšla přímo na Světový den vody.
Poté jsme se přemístili o patro výše, abychom měli dostatek místa na pohybovou aktivitu "Koloběh vody". Děti jsme "přeměnili" na dešťové kapky, začali jsme jim číst příběh o koloběhu vody a v průběhu čtení jsme je instruovali, co mají dělat. Nejprve se všechny vypařily, poté se z nich stal mrak, který se záhy nato roztrhl, a začalo pršet. Kapky dopadly k zemi. Každá na jiné místo. Část z nich dopadla na zem a vsákla se, část z nich dopadla do vody a putovala zpátky do moře, zbytek dopadl na zem a hned se zase vypařil.
Následovalo přečtení úryvku z knihy Kapka Ája, který dětem přiblížil úpravu vody a čistění odpadních vod. Byť byl poměrně dlouhý, děti zaujal. Když měly následně rekonstruovat cestu, kterou kapky Ája a Dája prošly, poradily si s tím levou zadní. Navázali jsme aktivitou "vyrobte si domácí čističku vody". Děti jsme rozdělili do čtyř skupin, každé skupině jsme dali petláhev beze dna, v jejímž hrdle byl vsazený filtrační papír vyplněný odličovacími tampony, a zavařovačku, do které měly láhev hrdlem dolů posadit. Poté před děti předstoupila Anička se džbánem doopravdy hodně znečištěné vody a zeptala se jich, zda by si troufly takovou vodu vypít. Netroufly by si, a tak jsme začali s vrstvením jednotlivých materiálů - dospod přišel písek, na něj černé uhlí, na to přišly drobné kamínky a nakonec přišly větší kamínky. Nakonec bylo potřeba zjistit, zda čističky fungují. Proto si každá jedna skupina své do své láhve-čističky nalila trochu oné doopravdy hodně znečištěné vody. Chvíli trvalo, než voda prosákla až do písku, ale brzy začala překapávat "čistá". Skupiny, které práci neodvedly přesně podle pokynů, ji měly "říznutou" pískem, ale pro pochopení principu to postačilo.
Pak už byl čas na večeři.
Jakmile se děti posilnily, pokračovali jsme v programu. Děti si nejprve nastudovaly, kam až teče voda z Bystrého, poté se proměnily v Dunaj a jeho povodí. 10 dětí představovalo státy, kterými Dunaj protéká, dalších 9 státy, které tvoří jeho povodí. Děti, které představovaly státy, kterými protéká, měly za úkol seřadit se od prvního po poslední, od státu, ve kterém Dunaj pramení, po stát, kde se vlévá do Černého moře. Děti, které představovaly státy v povodí Dunaje, měly za úkol najít si své místo, postavit se vedle, mezi, poblíž sousedního státu/sousedních států, kterým/i protéká. Šlo o poměrně náročnou aktivitu, ale, že jsme trochu slevili/poradili a děti pozorně poslouchaly, i s tímto si poradily.
Poté už byl čas jít ven. Nabrali jsme směr ulice Zámecká tak, abychom mohli jít alespoň kousek po toku Bysterského potoka, dále jsme pokračovali kolem Panského rybníku k rybníku Rebeka. Cestou jsme se třikrát zastavili. Poprvé proto, abychom zkusili přijít na co nejvíce živočichů a rostlin žijících ve vodě nebo u vody. Podruhé proto, abychom provedli pokus přibližující povrchové napětí. Potřetí proto, abychom si ukázaly, ve kterých místech v Bystrém žijí bobři. U Rebeky jsme se potkali s vodníkem. Vypadalo to, že nás bude chtít utopit, ale usmlouvali jsme to na pouhé prověření našich znalostí o tom, kam až teče voda z Bystrého. Vodník byl mile překvapený, že to děti věděly (pomohl tahák), a po zásluze je odměnil. Rozloučili jsme se, vodník nabral směr rybník a my vyrazili zpátky do knihovny. Cestou jsme přemýšleli nad tím, co nám vodník asi tak daroval. Padaly návrhy jako rybí prsty, žabí stehýnka či dušičky.
Dalším bodem programu byla krátká prezentace o bobru evropském. Té se ujala osoba nejpovolanější - Anička. Protože ví, jak děti zaujmout, v rámci prezentace dětem pustila i několik zábavných videí, ve kterých byli hlavními hrdiny bobři, a známou písničku Když jde malý bobr spát. Tu jsme si zanotovali společně a děti, které byli po příchodu zralé na spacák, dokonale ožily. Ale to ničemu nevadilo. Jakmile ulehly do spacáků, oznámila jsem jim, že jim budu číst tak dlouho, dokud neusnou. Nejprve jsem jim přečetla pohádku Strýčku, moře, proč je slané? a následně tři nebo čtyři další. Všechny z Fimfára. Sice jsem málem přišla o hlas, ale slib jsem splnila.
V 6.45 byl budíček, v 7.00 jsme usedli ke snídani. Jakmile jsme dojedli, byl čas zjistit, cože nám to vodník dal. V krabici bylo nějaké mlsání, ale také krásná trička v barvách duhy a bublifuky. Trička se nám hodila na hru Na duhu. Že ji neznáte? Ani nemůžete. Jde o modifikaci hry Molekuly, molekuly, hejbejte se, kterou jsem vymyslela po přečtení knížky Kapka Ája. Děti se opět proměnily v dešťové kapky, snášely se k zemi a ve chvíli, kdy do nich začalo svítit sluníčko, se měly uskupit v duhu. Následoval pokus Nenewtonovská kapalina, který děti ohromně bavil. Aby ne! Koho by nebavilo patlat se ve hmotě, která není ani pevná, ani kapalná a která má podobné vlastnosti jako bažina!? Pak už proběhlo jen vypočítávání, kolik vody by děti měly denně minimálně vypít, a podepisování triček. Deset dopoledne, kdy jsme měli končit, bylo dříve, než jsme se po probuzení rozkoukali.
Děkuji, všem kteří pomohli s přípravou a realizací akce - Jarce Neudertové, Terce Greňové, své ségře Aničce a Kubovi Fricovi - a děkuji také firmě AGRO Vysočina Bystré za sponzorský dar (pečivo k snídani).
Téma jsme v žádném případě neobsáhli celé, ale to, že si jedno z děvčat na tričko napsalo "voda je život", je důkazem toho, že hlavní zprávu jsme předali. Snad se dětem program líbil.
Zdislava Klodnerová, knihovnice
