Z pátku 28. na sobotu 29. března proběhl další ročník Noci s Andersenem. I u nás v Bystrém.

Programu, jehož vyvrcholením je přespání v knihovně, se opět zúčastnil maximální možný počet dětí. Jakmile se sešlo všech 20 přihlášených a vybavili jsem organizační záležitosti, začal nabitý program. Nejdříve jsme si připomněli H. Ch. Andersena a jeho pohádky. Poté jsme přečtením zveršované verze pohádky Malenka přešli po oslím můstku k Jiřímu Žáčkovi, dětem dobře známému básníkovi, který letos na podzim oslaví 80. narozeniny. Terezka Greňová, která nám s programem pomáhala a která je šikovná na recitaci, dětem přednesla snad nejznámější Žáčkovu básničku „Pět minut v Africe“. Pak prostor dostaly děti. Každé z nich obdrželo některou z Žáčkových „ptačích“ básniček, jíž se mělo naučit a následně zarecitovat. Hlavním tématem letošního programu totiž byli ptáci. Následovala večeře a přípravy na venkovní bojovku na motivy knihy Petronie a Ptáčník.

Děti knihu neznaly, tak jsme jim ji přiblížili a vysvětlili pravidla hry. Dozvěděly se, že v knize jde o to, že se z města ztrácí ptáci, Petronie s kamarády se snaží přijít na to, proč, a že svedou boj se zlým černokněžníkem, který je unáší. Také se dozvěděly, že i v Bystrém mizí ptáci, že je čeká výprava, v rámci které se samy stanou ptáčky, a že i jim se dost možná přihodí, že zmizí. Každé dítě obdrželo visačku s obrázkem ptáčka, kterou si upevnilo na záda tak, aby byla dobře vidět, a vyrazili jsme.

První indicie nás nasměrovala ke kostelu. Zde se děti dozvěděly několik zajímavostí o holubech a poštolkách, kteří zde bývají běžně k vidění. Aby získaly indicii, která jim prozradí, kam pokračovat, musely ochutnat tzv. holubí mléko. Jedná se o kašovitou tučnou hmotu, kterou holubi krmí mláďata, aby rychle nabírala na váze a prospívala. V našem podání šlo o hustou, méně oslazenou krupičnou kaši. To však děti nevěděly. Obava z neznámého u některých vedla až k slzičkám, nakonec ale ochutnaly všechny. Dalším náporem na nervy byl vyhlášený odpočinek před další cestou – děti věděly, že jakmile toto zazní, musí se postavit do kruhu, zavázat si oči, odpočívat a doufat, že se nestanou obětí neznámého únosce ptáčků. První se vytratil sýček obecný. Na druhém stanovišti se z dětí na chvíli staly čápi. Vyzkoušely si, jak probíhají čapí námluvy, jak čápi spí a pochutnaly si na (želé) myškách. Na třetím stanovišti – u křížku nad bytovkami – se z dětí staly špačci. Mohly ochutnat buď (kyselé) žížalky nebo (sušené) červy. Většina dala překvapivě přednost červům. Na třešních si pochutnali jen ti špačci, které nezmerčil sadař pověřený jejich plašením. Na čtvrtém stanovišti – u Kašpárku – jsme krmili kachny. Nikoliv rohlíky, ale obilím, nakrájenými slupkami a listy zeleniny, mraženým hráškem a kukuřicí, plodinami bohatými na vitamíny a minerály. Naproti poště se z dětí staly vlaštovky akrobatky a jejich úkolem bylo zdolat vlaštovčí opičí dráhu.

Na každém stanovišti byl vyhlášen odpočinek před další cestou, na každém stanovišti několik dětí odevzdalo visačky s ptáčky, které představovaly, napětí rostlo. Poslední indicie děti zavedla ke kinu, kde měly záhadě přijít na kloub. Aby se dostaly dovnitř, musely splnit poslední úkol. Zvládly to během chvilky, takže mohly bočním vchodem vstoupit do setmělého kina. Zde se dozvěděly, že odpověď na otázku, proč (nejen) v Bystrém mizí ptáci, zjistí, když pozorně shlédnou dokument Slyšet sýčka. Děti si vybraly, kde budou sedět, uvelebily se a začalo se promítat. Po půl hodině měly jasno – na vině není zlý černokněžník, ale změny v krajině. Ptáčci, kteří v průběhu hry zmizeli, se vrátili, na pódiu byla krabice určená ptáčkům – děti neváhaly a odnesly ji do knihovny. Její otevření jsme ale nechali na ráno, přece jen, bylo už po jedenácté a řada dětí brala míru na knedlíky. Některé děti zázračně ožily, ale že jsme trvali na ulehnutí do spacáků a dali jsme se do čtení na dobrou noc, během chvíle spaly téměř všechny děti.

Ráno se nevymykalo standardům minulých ročníků – jakmile se probudilo první dítě, vyrazila jsem do pekárny pro pečivo, než jsem připravila snídani, byly vzhůru všechny a už měly sbaleno. Po snídani jsme shrnuli, co všechno jsme zažili, co jsme se dozvěděli, děti zhodnotily, co se jim líbilo, co méně, rozdělili jsme si odměny a zahráli jsme si několik her. Po desáté jsme se rozloučili s tím, že si to za rok zopakujeme.

Díky všem, kteří pomohli s přípravou a realizací.