Den po čertech, proběhlo čtení s myslivci. Vtipné, že? Jsou to totiž právě myslivci, za které se čerti nezřídka kdy vydávají, když zamíří mezi nás smrtelníky. Káča o tom ví své! Ale dost o této zajímavé shodě okolností, mnohem zajímavější totiž byl samotný program!

Spolek ne(re)prezentoval jeden myslivec, ale hned čtyři a všichni přišli patřičně ustrojení – v mysliveckém. Děti při příchodu dostaly parádní klobouky a že řada z nich přišla v zeleném, rázem bylo v podkroví MFD myslivců více. Prvním bodem programu bylo čtení a povídání si o přečteném – pan Fric přečetl kapitolu „Lesa pán“ z encyklopedie „To jsem z toho jelen“, pan Dittrich dětem přečetl kapitolu z knihy „Madla a Ťap“, vysvětlující jak rys přišel ke jménu Ťap. Následovalo povídání o přečteném, o zvířatech, o myslivosti. Zajímavé a zábavné bylo jazykové okénko, v rámci kterého jsme se letmo seznámili s „myslivštinou“. Myslivci byli připravení, přinesli různé přírodniny, vycpaná zvířata k prohlédnutí, knihy o myslivosti a … přivedli své čtyřnohé parťáky! Z jezevčíka Broka a českého fouska Gita byly děti u vytržení! Bylo to prostě pěkné. Klobouk dolů, myslivci, a díky!