Den po čertech, proběhlo čtení s myslivci. Vtipné, že? Jsou
to totiž právě myslivci, za které se čerti nezřídka kdy vydávají, když zamíří
mezi nás smrtelníky. Káča o tom ví své! Ale dost o této zajímavé shodě okolností,
mnohem zajímavější totiž byl samotný program!
Spolek ne(re)prezentoval jeden myslivec, ale hned čtyři a všichni
přišli patřičně ustrojení – v mysliveckém. Děti při příchodu dostaly parádní
klobouky a že řada z nich přišla v zeleném, rázem bylo v podkroví
MFD myslivců více. Prvním bodem programu bylo čtení a povídání si o přečteném –
pan Fric přečetl kapitolu „Lesa pán“ z encyklopedie „To jsem z toho jelen“,
pan Dittrich dětem přečetl kapitolu z knihy „Madla a Ťap“, vysvětlující jak
rys přišel ke jménu Ťap. Následovalo povídání o přečteném, o zvířatech, o myslivosti.
Zajímavé a zábavné bylo jazykové okénko, v rámci kterého jsme se letmo seznámili
s „myslivštinou“. Myslivci byli připravení, přinesli různé přírodniny, vycpaná
zvířata k prohlédnutí, knihy o myslivosti a … přivedli své čtyřnohé parťáky! Z jezevčíka
Broka a českého fouska Gita byly děti u vytržení! Bylo to prostě pěkné. Klobouk
dolů, myslivci, a díky!
